Titul Vlivy je první knihou, která odhaluje, jak důležitá renesanční umělecká díla byla navržena, aby byla nejen krásná, ale také - možná dokonce primárně - funkční.
Bhágavatapurána (pravděpodobně 10. stol. n. l.) patří k nejvýznamnějším dílům sanskrtské literatury a tvoří jeden z nosných pilířů indických náboženských tradic.
Úsilí o jednotu křesťanů nachází svůj nejhlubší zdroj v modlitbě. Prvním, kdo se modlil za jednotu svých učedníků, byl přitom samotný vtělený Boží Syn.
Kniha ukazuje různé koncepty dějin filosofie jako alternativy určení filosofie, je záměrně provokativní až subverzní, ne však alternativní po způsobu záhadologů a podobných „alternativců“.
Předkládaná kolektivní monografie seznamuje čtenáře se specifickým výsekem z německého filosofického promýšlení otázek spjatých s bohy, božstvím a jejich vztahem k člověku.
Kniha objasňuje, co obnáší duchovní doprovázení, kdo to je duchovní průvodce a jak mají na cestě k Bohu doprovázející i doprovázený společně postupovat.
Autor pátrá po duchovních zdrojích mužské sexuality a možnostech obnovy identity v době krize a rozpadu patriarchálního systému. Zkoumá strukturu archetypických základů mužství a jeho nejvýznamnější symbol: falos.