V rámci obrozenské literatury představuje reflexivní báseň Vznešenost přírody významný pokus o náročnou poezii srovnatelnou s vrcholnými díly dobové evropské literatury.
Fišmeisterova devátá sbírka má opět rysy jako sbírky předchozí: "je plachá, niterná, důvěrná a vstřícná k čistému vidění dětí a Božích bláznů" (J. E. Frič), umí vtáhnout čtenáře do svébytného autorova světa.
Sbírka Motýli nad propastí shrnuje dosud nevydané básnické soubory a cykly Jana Kohouta, které vznikaly od poloviny devadesátých let minulého století až dodnes.
Knižní debut Jonáše Zbořila.
Klidná básnická tempa, civilní obraznost, putování
po drahách velkoměsta, žilky tajemství srdce.
Silné svědectví o narůstání „cizího kontinentu“, který
v sobě nakonec skrývá příběh každého z nás.
Poesie Julie Otxoy (San Sebastián, 1953) je od prvopočátků spjata s obranou svobodné lidské bytosti utvářející se v harmonii s přírodou, a s obžalobou násilné, barbarské a materialistické společnosti.
„Jako groteskní přízrak / se kymácejí větve / na konci ulice./ Zvedá se vítr – / a větve vyluzují krátké, ostré zvuky…“ Po sedmi letech nová sbírka básníka Petra Halmaye.
Ve své druhé sbírce se autor nezříká poetických prostředků, uchyluje se ale často i do civilnějších poloh: sbírka je tak výrazově pestřejší, nostalgie je vyvažována ironií, tradiční kulisy jsou stavěny do kontrastu se zcela všedními výjevy.
Nikdy nic nebylo je průřez jeho písňovými texty, nazvaný podle stejnojmenného hitu Sta zvířat a podle toho, co vám odpoví na dotaz, jestli někdy něco měl s múzou milostné poezie Erató.
