Kniha je pramenem poznání původního křesťansko-gnostického učení i vhodnou vstupní branou do problematiky srovnávacího náboženství a studia starověké filozofie.
Kniha přibližuje konstruktivní využití podnětů vycházejících z různých podob teorie kolektivní paměti v biblických studiích a současně s nimi vede kritický rozhovor.
Kniha podává výčet pozoruhodných životních osudů svědků víry z Čech,
Moravy, Slezska a Slovenska. Všem příběhům je společná eucharistická úcta
hlavních hrdinů, kterými jsou kněží, řeholnice, řeholníci i laici.
„Z církve musí stále více vyzařovat duch blahoslavenství, má-li se kolem ní šířit vůně Kristova (srov. 2K 2,15). Duch svatý chce dnes mocně působit v tomto směru, i když to církví otřásá.
