Důmyslně zkonstruovaný román můžeme číst jako příběh beznadějného zápasu prokletého génia, jako obraz vášní, radostí a strastí v životě učených hlav i jako melancholickou kritiku osvícenství.
Píše se rok 1982. Dvaatřicetiletý Georges se rozhodne splnit slib, který dal umírajícímu příteli, opouští ženu a čtyřletou dcerku a vydává se do Libanonu inscenovat slavnou Antigonu Jeana Anouilha.
Harriet ví, že kočka má v uchu 32 svalů, že člověk se průměrně patnáctkrát za den směje, že jednou ze složek dynamitu jsou burské oříšky. Žije si zkrátka ve svém světě vědomostí a znalostí o všem možném a skutečný život jí jaksi nic neříká.
Šestnáctiletá Tessa má stejné pocity, touhy a plány jako její vrstevníci. Na jejich uskutečnění má ovšem podstatně méně času. Trpí leukémií v pokročilém stadiu a v takovém rozsahu, že není možná žádná další léčba.
George Mackay Brown převyprávěl ságu o středověkém šlechtici – mimo jiné figurujícím ve folkloru této výspy Evropy jako nemrtvý přízrak – s odvahou, jež se směle měří se zanícenými výkony dávných bardů s harfou.
Toto malé dětské pohádkové leporelo s pevnými stránkami a pohyblivými obrázky je určeno dětem od jednoho roku a najdete v něm krátkou veršovanou pohádku o Červené karkulce a vlkovi.
Růže pro Algernon se od doby svého vzniku objevily v nejednom filmovém či televizním zpracování, jako divadelní hra prošly nepřeberným množstvím rozmanitých realizací po celém světě, inspirovaly rovněž řadu dalších příběhů i hudebních skladeb.