Růže pro Algernon

Takových knih by mělo být víc, daleko víc. Nemám ani slov, ještě teď je mi trochu úzko a chce se mi z toho všeho brečet.

Ale jednu věc nepochopím, jak je možné, že se mi tahle skvělá kniha tak dlouho vyhýbala? Nenarazila jsem na ni v povinné literatuře ve škole, nedoporučil mi ji nikdo ze známých ani jsem ji neobjevila jako podobnou jiným titulům. To mě udivuje. A sama si myslím, že Růže pr Algernon patří do osnov i mezi klasiku. Navíc divadelní zpracování a to všechno. A co teprve, že miluju Vyhoďme ho z kola ven. Růže pro Algernon je svým způsobem této knize hodně podobná - jen snad na některých místech ještě víc dojemná. Zdá se mi, že se Růži pro Algernon dostává méně pozornosti, než by si zasloužila.

Každopádně já jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala a mohla si ji vychutnat. A že to byl zážitek - docela krutý a bolestný. A tak autentický. Nejspíš to bude formou zpracování - deníky jsou vždycky hodně emotivní. A zvlášť pak, když si je vede člověk, který se z idiota stává géniem.

No ale celkově... Je to strašné, je to strašné tím, že to má do posledního písmene pravdu. Kdyby bylo možné zvyšovat lidem inteligenci, dělo by se přesně tohle. Nechci ale ani radši ty následky domyslet. Bylo by to něco tak strašného, amorálního, krutého, nelidského – něco, čeho jsou schopni právě jen lidi.

No v každém případě je Růže pro Algernon úžasná kniha a já jsem nesmírně ráda, že ke mně po takové dlouhé době doputovala. Nedám ji z rukou a budu ji číst ještě mnohokrát.