Hans Albert (* 1921) navazuje na kritický racionalismus Karla Poppera, jehož předpoklady (kriticismus, falibilismus, realismus, pluralismus ad.) systematicky rozvíjí v kontextu teorie poznání a teorie vědy, sociální a politické teorie.
Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní zkušenost každý obyvatel planety Země. Jedná se o vězení neodpuštění a vězení samospravedlnosti. Jsou to dvě zcela opačné situace.
Vzpoura proti modernímu světu je jedním z opomíjených, ale i velice
kontroverzních literárních milníků 20. století. Rozvádí zdrcující
kritiku moderního Západu, založeného na konzumu a sekularismu, masové
konformitě a průměrnosti.
Posolstvo knihy Záhrada Pravdy prekračuje nielen hranice jazyka akademikov, historikov, religionistov, teológov a filozofov, ale i samotný súfizmus, keďže sa dotýka kľúčových otázok zmyslu existencie človeka.
Detailní rozbor Cartesiových nejranějších filosofických zápisků z let 1618-1620 předvádí komplexně barvitý barokní svět, který bychom od učebnicového racionalisty nečekali.
Přestože se během pontifikátu papeže Františka mluví častěji o větší roli žen v církvi a ženy se dostávají dokonce do řídicích rolí v některých vatikánských nebo jiných církevních úřadech, stále existují tabu.
Kniha Autonomie v dialogu je součástí širšího projektu, který zkoumá Kantův „vynález“ autonomie prostřednictvím rozhovorů s vybranými postavami evropské filosofické tradice.
F. W. J. Schelling bývá řazen mezi největší osobnosti tzv. německé klasické filosofie, případně je počítán k představitelům německého „idealismu“. Bruno je jeden ze spisů, které snadnost takových řazení zpochybňují.
Ánanda Kéntiš Muthú Kumárasvámí byl světoznámý indolog, znalec orientálního umění, historik světových náboženství a metafyzik.Ve své pozdní knize se Kumárasvámí zabývá chápáním protikladnosti pomíjivého světského času a nepomíjivé božské věčnosti.
Rozhovor se Stvořitelem přináší Jeho rady a odpovědi na důležité životní a duchovní otázky, které jsou v současném probíhajícím procesu transformace, spojeném s rychle se navyšujícími vibracemi planety Země, velice aktuální.
Publikace je určená všem, kteří se
poprvé s filosofií seznámili v úvodních kurzech na
středních i vysokých školách, v nichž se setkali se
spoustou jmen a pojmů, avšak nedostali dostatečnou
odpověď na otázku, k čemu je to všechno užitečné.
Výklad představuje hlavní postavy středověké myšlenkové tradice od počátků scholastické disputace a aristotelské recepce ve 12. století až po Gabriela Biela (+ 1495).
Je možné odvodit vesmír z několika výchozích fundamentálních principů? Mají při vědeckém výzkumu speciální vědy nezastupitelnou úlohu, nebo lze všechno redukovat na fyziku?
