Kniha vznikla ze série dvanácti přednášek přednesených roku 1961 na frankfurtské univerzitě a vysílaných také Severoněmeckým rozhlasem. Klade si za cíl uvést čtenáře nejen do hudební sociologie, ale i do sociologické koncepce frankfurtské školy.
Setkání s autentickými texty kapucínského mystika. Jeho dopisy jsou fascinujícím a mnohdy také drsným svědectvím o nelehké duchovní cestě tohoto oblíbeného světce.
Pokračování prvého dílu „Život v Duchu svatém“ je celé věnováno závěrečné části stezky, kterou je plný a vědomý návrat do života v Bohu. Křesťané tomuto završení stezky říkají výstup k Otci, hinduisté uvědomění brahman a buddhisté Buddhovo nezrozené.
Monografie o Anaxagorovi představuje intelektuální proměnu starší iónské přírodovědy a archaické filosofie v duchu „osvícenství“ řecké raně klasické doby.
V době, kdy se křesťanství hlásilo o své místo na slunci, bylo podobných sekt v těchto místech na desítky. O prorocích nemluvě. Proč se zrovna křesťanství stalo světovým náboženstvím?
Tato kniha pojednává o klasických problémech a koncepcích filosofie mysli, jako je ontologický dualismus, analytický behaviorismus, fyzikalismus, teorie identity,
Hara, či slovansky a česky prostě pupek či „život“, je centrem jak duchovním, tak fyzickým, je sjednocujícím integrálním centrem – těžištěm duchovní i fyzické podstaty celé lidské bytosti jako celku.
Hlavním tématem této disertační práce je filozofická a teologická reflexe imaginace v myšlení Owena Barfielda a Clive Staplese Lewise – dvou britských myslitelů a spisovatelů působících ve 20. století.