Antonio jedinkrát šlápl vedle… A odnesla to Anna – Antonio nevěřil, že má na její lásku právo… a tak jí zlomil srdce! A teď, po letech, jí musí říci: „Nebo bychom mohli předstírat, že spolu chodíme…“
"Pokud někdy svěsím hlavu, tak jenom proto, abych obdivovala své lodičky." Společné motto žen, kterým je lehce přes třicet, jsou úspěšné, krásné, inteligentní a zatraceně sexy. Očekávají lásku, něhu, dobrý sex a trochu toho finančního zabezpečení.
Často se mluví o rakovině jako takové, méně už pak o tom, že v sedmi z deseti případů přítel či manžel opustí nemocnou ženu, pro kterou se již tak náročná situace stává ještě tíživější.
Známý písecký autor, emeritní komisař kriminální služby Ladislav Beran, předkládá tentokrát čtenářům několik povídek z konce třicátých let minulého století, kdy v Písku získávala věhlas legendární četnická pátrací stanice.
Vítejte ve vesmíru, kde poslední nadějí lidstva na záchranu okupované planety je nákladní loď Kraksna a její svébytná posádka, ve vesmíru Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové, který je temný, krutý i zábavný, jak jen to cenzura nakladatele dovolí.
Hana se vrací do kraje svého mládí, doufajíc, že své dceři konečně představit jejího otce. Paní Jarmilu také čeká jedno „poprvé“ – a to už brzy oslaví šedesáté narozeniny.
Na nic si nehraje, ale je hravá. Směje se, ale neposmívá. Trochu se jí horší zrak, ale to jí nebrání v nadhledu. Padesátka – žena, která ví své. Třeba že hledat správnou podprsenku je jako hledat správného chlapa. Přesně víte, co chcete, ale málokdy to sedne.