Zuzana Součková se po vydání čtvrté knihy fejetonů Diagnóza žena zařekla, že už nebude psát o svém životě. Prý si uvědomila, že její čtenáři o ní vědí víc než ona sama. Nezkrotná autorka tentokrát napsala živelnou knihu, která popírá veškerá pravidla psaní.
Minulost naší rodiny nás ovlivňuje, i když ji neznáme
Ludmila, Amálie, Věra. Tři ženy, které kromě samotářství spojuje i rodinné tajemství, z něhož zná každá jenom střípek.
1986. Adrien, Étienne a Nina se potkají na základce. Okamžitě se spřátelí. Jsou nerozluční. Milují stejné věci, stejnou muziku. Společně se učí i poflakují, bojují s učiteli a hledají své místo v rodinách i ve světě dospělých.
Den Eminých narozenin se kvapem blíží. Kromě členů její rodiny se však na oslavu chystá i jeden nezvaný host – minulost, kterou všichni považovali za dávno mrtvou. V návalu nečekaných emocí tak začnou ožívat události z jedné dovolené v Thajsku, která otřásla osudy všech zúčastněných.
Aneta se právě nastěhovala do nevalného pražského bytu, rozešel se s ní kluk a vyhodili ji z práv. Její život se skládá ze směn v butiku, donáškového jídla a náhodných schůzek. Její dosavadní jistoty jsou pryč a ona netuší, co si počít.
Anna chce začít znovu. O mnohé ze své minulosti by se s ostatními dělila jen nerada a s vlastní rodinou nemá zrovna dvakrát dobré vztahy. Díky svému koníčku, jímž je focení, narazí jednoho dne na starou, opuštěnou vilu, která jí učaruje.