Kniha Jiřího Paroubka možná vyvolá protichůdné reakce. Její autor se v ní však projevuje tak, jak se projevoval a projevuje v našem veřejném dění: jako silná, cílevědomá a v každém ohledu nepřehlédnutelná osobnost české politické scény.
Autor pečlivě mapuje s výškami i hloubkami pozoruhodné životopisné příběhy českých jezuitů již od roku 1814, to znamená od obnovení řádu (zrušen byl roku 1773) až do současnosti. Dotýká se tak přirozeně pozadí mnoha epizod českých dějin.
Kniha vzpomínek významného českého literárního vědce, filosofa a překladatele je mimořádně cenným a čtivým svědectvím o osudu českého vzdělance v druhé polovině dvacátého století.
