Eseje Jana Suka vyzařují vašnivé zaujetí pro operu, lásku k hudbě, zvídavost a míru empatie, kterou najdeme v české literatuře s hudební tématikou jen zřídkakdy.
Kniha se věnuje rozboru i historickým kořenům čtrnácti operet titulní autorské dvojce, neboli nejhranější operetní sérii na světě, a představuje tak vůbec první monografii svého druhu v české teatrologické literatuře.
Autorka navazuje na úspěšnou knihu Fenomén Lébl a mapuje – opět formou konfrontační montáže autentických dobových textů – vrcholné období Léblova díla.
Publikace je zaměřena na podněty německojazyčného konvečního dramatu, zejména na českou recepci vídeňského předměstského divadla, stejně jako na recepci sentimentálního dramatu.
