Autorka analyzuje označování žen ve vyjadřovací praxi veřejného prostoru: táže se, do jaké míry si uvědomujeme vevázanost mluvního jednání do sociálního kontextu, jak se genderové normy a očekávání promítají do jazyka a jak je lze prolomit.
Publikace prostřednictvím uceleného souboru mezioborově pojatých statí dokumentuje inovace, které tzv. digitální obrat přináší do práce českých sociálněvědních a humanitních badatelů.
Fenomén dobrovolného bezdomovectví, a to nejen seniorů, je dodnes v českém prostředí nedostatečně probádanou oblastí a jeho existence je mnohdy v odborných pramenech opomíjena, či dokonce popírána.
