Galerista, kurátor, mecenáš umění, publicista a renesanční člověk David Železný (4. 7. 1969 – 28. 2. 2023), starší syn bývalého ředitele TV Nova a bratr Jakuba, moderátora ČT ve sbírce Čtrnáctá komnata představil výběr svých básní z let 2022 a 2023.
Zpěvník Druhé písně Závišovy navazuje na velmi úspěšné vydání Prvních písní Závišových z roku 2008. Obsahuje akordové značky a texty 40 písní nekorunovaného knížete pornofolku. Mezi jinými jsou zde i hity Nákup, Špeditér nebo Zbyl jsem tu sám.
Vasilios Chaleplis se ve svém básnickém debutu dostává na samou hranici světů — těch intimních, které si neseme v sobě, a těch natolik vzdálených, že je navštěvujeme jen v našich nejdivočejších představách.
Jak se stalo, že si slonice spletly choboty? Po čem touží králík?Proč se vyparádily vrány? Před čím utíká kamzík? Co zjistili vlci při tanci? A co dělá žirafa, když dostane angínu?O tom všem a dalších zvířátkách vypráví tři desítky vtipných básniček.
Leporelo Kalamajka mik mik mik přináší nejmenším výběr nejoblíbenějších českých říkanek, básniček a písniček, tzv. klasiku s krásnými ilustracemi a ručním písmem čerstvé maminky a úspěšné ilustrátorky Ester Nemjó.
Sbírku Magorův ranní zpěv dělí od sbírky Magorova děťátka více než dvacet let, ale spojuje je v Jirousových básnických textech dosti výjimečná hravost, odlehčenost.
... v třetí části knihy je pomyslné jádro knihy. Zde František Dryje opouští propracovanost kratších básní první části i osobní, jímavou notu části druhé a pouští se tam, kam se pustili před nim — Karel Šebek, ale i Ivan Diviš či Jan Zábrana.
Sbírka Nade vše Bedřicha Stehna, nevšední procházka všedními dny, obsahuje šedesátku básní příběhů a příhod zralého básníka, jemuž „Nejdou z hlavy/ rozesmáté oči lidí/ které potkal/ v jejich šťastných chvílích/ nebo o kterých slyšel…“
Básně Antonína Bezděka psané na ruční papír a přímo na něm ilustrované, či doslova překreslené Václavem Stratilem, vznikaly v letech 1982–1985. Vystaveny byly polooficiálně v Brně v roce 1987, nyní vycházejí v původním rozměru i barevnosti.
Třicet let od napsání ústředních veršů sbírky Jarní chodec (Dauphin 2009) vychází Petru Mazancovi sbírka s názvem Podzimní chodec. Je to jeho devátý soubor, nakladatelství stále stejné.
Jan Valík. Jeho slovesná tvorba je reflexivní, hříčkovitá, tezovitá, smyslově vrtošivá. Básník tvoří stejně přirozeně jako dýchá, vnímá a je. Žádná kašírovaná intošina, ani prekariátní pozérství, prostě poezie samouka tady a teď.
Poezii zdobí kde co. Málokdo v ní však hledá poctivost. A protože Dominik píše poctivě, je na světě o něco méně opuštěnosti. Pracuje se slovy, nikoliv jen s pocity a emocemi. Dokáže demonstrovat fakt, že vědět znamená sedět a mít mozoly i na prdeli..
Ptá se čtenář na pokrok učiněný od první sbírky? Pokrok, zrovna teď vyhřívá se ve výloze obchůdku s rozbitými psacími stroji. Malström věčného návratu víří ulicí prach a uschlé listí. Komíhavě tušené slunce. Vidíš ten mrak? To není mrak.
