Vypravěčka románu Ivy Tajovské Oldřiška nás provází obdobím od začátku 20. století až do léta roku 1972, kdy odstřel slavného pardubického hotelu Veselka symbolicky završil její životní příběh.
V září 1793 ovládli Francii jakobíni a jejich téměř roční soupeření o moc s girondisty vyvolalo novou vlnu poprav. Pod gilotinou skončilo téměř dvacet tisíc lidí.
Rok 1940. Zuří druhá světová válka a Británie se připravuje k boji s nacistickým Německem. V zámečku Bletchley Park je založeno speciální kryptografické pracoviště, kde se ty nejbystřejší hlavy učí dešifrovat tajné informace nepřátelských vojsk.
Palác Heiligendamm, rok 1922. Během poválečné krize bojuje Elisabeth o přežití nově zrenovovaného hotelu. Teprve když si slavný režisér zvolí hotel za filmovou kulisu, svitne jí naděje na udržení podniku i v těžkých časech.
Že je časoprostor zakřivený, se ví už dávno a není s tím problém. Ten nastane, až když se v něm vyskytne nečekaná chyba, drobný kaz. Nevím, proč jsem to nenechal být. Proč jsem od toho nedal pracky pryč a strkal do všeho svůj zvědavý čumák.
Bouřlivá dvacátá! Věk ženských lýtek zadýchaných jazzem, věk technického pokroku a propastných sociálních rozdílů, léta uvolněných mravů a prohibice. O Americe paradoxů začal Francis Scott Fitzgerald psát v polovině roku 1924.