„Asi Vás překvapí, že Vám píše člověk,
jehož neznáte a který si nepamatuje Vaše
jméno,“ čte začátkem roku 1917 v dopisu,
který má zásadně změnit její osamělý život,
mladá knihovnice z ontarijského Carstairs.
Kniha s námi v šesti povídkách prosycených jemným humorem postupně stoupá ze stok Istanbulu a staropražského podzemí, přes přízemí brazilské džungle, uliček New Orleansu či harému damašského paši až do nadhledu Jizerských hor.
Vedle základní dějové linie, která je rámována působivým příběhem matky, vykresluje Dutka jeden lidský úděl prostřednictvím miniatur, zachycením jedinečného konkrétního zážitku, situace, nálady. Právě v tom spočívá dar jeho vyprávění.