Výbor z poezie básnířky Karly Erbové zahrnuje období let 1966 až 2022, což potvrzuje široký výběr témat zastoupený v jednotlivých básních: od veršů věnovaných různým osobnostem přes rodnou Plzeň až k osobní zpovědi.
Volným veršem podaný životopis amerického básníka Allena Ginsberga (1926–1997) z pera básníka,hudebníka, žurnalisty a politického aktivisty Eda Sanderse (1939), zakladatele provokativní skupiny
Fugs, která pomáhala utvářet 60. léta.
Příběh, inspirovaný skutečnou událostí z druhé světové války tradovaný v básníkově rodině, je jednou z prvních prací Jiřího Staňka (1957), kterou napsal jako devatenáctiletý. Báseň vyšla poprvé v almanachu Oheň III roku 1981.
První souborné vydání poesie Paula Leppina, vyvoleného pěvce bolestně mizící staré Prahy, umělce, který považoval citovou rozpolcenost člověka za hlavní příčinu veškerého zla.
Kniha V mém lese je druhou samostatnou básnickou sbírkou autorky a je rozdělena do 3 částí. První část sbírky, nazvaná Po kvapkách, obsahuje slovensky psané básně, které se objevily i v její první sbírce, prošly však drobnou úpravou.
Česká klasika, která nesmí chybět v žádné knihovně.. Výběr nejznámějších českých lidových písniček, říkadel, hádanek, pranostik, jazykolamů či rozpočítadel potěší nejen děti, ale i rodiče a prarodiče.
Wudy opouští bujné alegorické bájesloví, aby se s čistou hlavou vrhl do nové výzvy a ve Voňavce ohledal možnosti intimní milostné lyriky pro současnost.
Zláskavění – nejnovější básnická sbírka známého slovenského básníka a autora literatury faktu Jozefa Leikerta je již osmou básnickou knihou vydanou v českém jazyce.
Kniha 0 Rh- je výborem Švédových nejúspěšnějších slam poetry textů, které jako ústřední postava české scény slam poetry osobitě prezentuje naživo v mnoha klubech a městech po celé ČR, případně i v zahraničí.
Autoportréty - druhá básnická sbírka autorky - jsou kompaktním dílem. Autorčin ‚klasicistní‘
naturel, její přesné pozorovatelské umění a úcta k tradici
obrazu, slova i hudby, ale především její schopnost přesahu,
umožňují duchovní jednotu sbírky.
Ryl jsem pak zleva doprava, jako bych psal. Zdeněk Volf píše, jako by ryl – vrostlý do krajiny, do času, do paměti, která zpřítomňuje naše mrtvé, konfrontuje nás se sebou samými kdysi, v jiném světle, s jinými nadějemi, postuláty, sny.
Autorka pokračuje v úspěšné sérii poezie moderní ženy, plné pochyb, naděje i vyrovnání s realitou. Poezie již dříve kritikou i čtenáři povšimnuta a nominována na řadu ocenění se dále rozvíjí.
