Volným veršem podaný životopis amerického básníka Allena Ginsberga (1926–1997) z pera básníka,hudebníka, žurnalisty a politického aktivisty Eda Sanderse (1939), zakladatele provokativní skupiny
Fugs, která pomáhala utvářet 60. léta.
Příběh, inspirovaný skutečnou událostí z druhé světové války tradovaný v básníkově rodině, je jednou z prvních prací Jiřího Staňka (1957), kterou napsal jako devatenáctiletý. Báseň vyšla poprvé v almanachu Oheň III roku 1981.
První souborné vydání poesie Paula Leppina, vyvoleného pěvce bolestně mizící staré Prahy, umělce, který považoval citovou rozpolcenost člověka za hlavní příčinu veškerého zla.
Ženy ve svém životě snášejí mnoho utrpení a bolesti, a to jak psychické, tak fyzické. Utrpení, které je jejich přirozenou součástí, ale i utrpení, které jim působí okolní svět.
Kniha V mém lese je druhou samostatnou básnickou sbírkou autorky a je rozdělena do 3 částí. První část sbírky, nazvaná Po kvapkách, obsahuje slovensky psané básně, které se objevily i v její první sbírce, prošly však drobnou úpravou.
Česká klasika, která nesmí chybět v žádné knihovně.. Výběr nejznámějších českých lidových písniček, říkadel, hádanek, pranostik, jazykolamů či rozpočítadel potěší nejen děti, ale i rodiče a prarodiče.
Stává se občas, že poustevník, sídlící ve zdech jihočeského lesního stavení, objeví na internetu, mezi informacemi o výpočetní technice, která ho živí, literární server a jako milovník krásy českého jazyka podlehne jeho lákání.
Wudy opouští bujné alegorické bájesloví, aby se s čistou hlavou vrhl do nové výzvy a ve Voňavce ohledal možnosti intimní milostné lyriky pro současnost.
Zláskavění – nejnovější básnická sbírka známého slovenského básníka a autora literatury faktu Jozefa Leikerta je již osmou básnickou knihou vydanou v českém jazyce.
Kniha 0 Rh- je výborem Švédových nejúspěšnějších slam poetry textů, které jako ústřední postava české scény slam poetry osobitě prezentuje naživo v mnoha klubech a městech po celé ČR, případně i v zahraničí.
Autoportréty - druhá básnická sbírka autorky - jsou kompaktním dílem. Autorčin ‚klasicistní‘
naturel, její přesné pozorovatelské umění a úcta k tradici
obrazu, slova i hudby, ale především její schopnost přesahu,
umožňují duchovní jednotu sbírky.
Ryl jsem pak zleva doprava, jako bych psal. Zdeněk Volf píše, jako by ryl – vrostlý do krajiny, do času, do paměti, která zpřítomňuje naše mrtvé, konfrontuje nás se sebou samými kdysi, v jiném světle, s jinými nadějemi, postuláty, sny.
Zrychlila doba? Kdo ví... Ale Miloň Čepelka, alespoň pokud jde o poetickou formu v této knize, zrychlil bezesporu. Mezi druhým a třetím svazkem čekali haikumilové dlouhých osm let, a teď na čtvrtý jen dvě.