Po delší odmlce přichází autor s novou sbírkou Jeden člověk. Jedná se o sbírku neotřelou, byť by si jistě zasloužila být otřelou, což by svědčilo o tom, že je používaná a to velmi. Sbírka k smíchu či pláči, k rumu či k čaji.
Veselé leporelo Josefa Lady s lidovými říkadly o koťatech, zajíčkovi, vodníkovi, zimě nebo o houbách je dnes českou klasikou i nakladatelským evergreenem.
První, nejrozsáhlejší oddíl sbírky, nazvaný „Sentimenty“, představuje Františka Dryjeho, jak ho známe, v jeho sarkastické, řazavé, pronikavé a podnětné poloze, ve výrazu, který nedá čtenáři spočinout. Asociace neotřelé, obrazy překvapivé.
Materiál, z něhož je Píseň složena, prosévali vypravěči během tisíců let velmi důkladně a tolikrát, až v sítu zůstaly ty nejzářivější rubíny, safíry, diamanty…
Je vůbec možné, aby druhá sbírka veršů brněnského flanéra, doktora zemědělství a universitního environmentalisty Zbyňka Ulčáka (*1966) byla ještě cyničtější a ironičtější, než první sbírka Život je černý i bílý?
Potkat místa jako jelena na cestách je vzácné, ale podaří-li se to, otevře se nám jemný svět. Jak chodec-básník jde, ožívá před ním sama krajina i krajina vzpomínek.
Gerhard Rühm (*1930) patří ke klíčovým postavám evropské literární neoavantgardy. V centru jeho tvorby stojí vždy co nejvyšší smyslovost či sensoričnost estetického vnímání, maximální kontakt s jazykem a jeho rovinami v čase a prostoru.
Přeludy pozdního podzimu jsou poslední sbírkou Gustava Erharta, básníka bytostného, jehož poezie je ze života. Vlastního i druhých. Těch vzdálenějších, ať v čase či místě, i těch nejbližších.
Zuzana Trojanová (1954-1979) patřila k nejnadanějším českým básnířkám sedmdesátých let.To nejcennější z literárního odkazu Zuzany Trojanové, co až dosud nebylo vydáno, je obsaženo v tomto svazku.
Básně Kristýny Svidroňové jsou komponované do celku, jemuž dominuje lyrická mluvčí v druhé osobě a bohatý svět rostlinné říše a životodárné vody, na níž tento svět závisí: duby, břízy, olše, kaštany, smrk, zázvor, borůvky, ...
