Snad k tomu přispěl i dojem osamělosti na mořském pobřeží, který umožnil Dagmar Plamperové nacházet cit pro přesvědčivý jazykový výraz a zároveň jí i dával prostor k úvahám o smyslu existence, o tísnivých tvarech prožitků, o tom, že se člověk vyvíjí.
Čtvrtá vydaná sbírka osobitého autora. Jde o jeho básnickou prvotinu. V ostré sbírce, která je psána převážně nespisovnou češtinou, lze nalézt příběh o lásce, zradě, vině a trestu.
Mirek Kemel (1963) je širokému publiku znám především jako vynikající karikaturista, ale již více než tři desetiletí i jako folkový písničkář. Vydal čtyři autorská alba a nyní připravil i svůj první zpěvník, do nějž zařadil 44 písní.
Irena Šťastná v sedmé sbírce rozšiřuje své časové a prostorové perspektivy při načítání lidského života. Ale je to drásavá snaha. Znovu se totiž ukazuje, že jeho běh se v neměnném a neústupném rytmu opakuje.
První básnická sbírka autorky, která byla za svůj prozaický debut Chlapec s rybí hlavou (2021) nominována na objev roku v ceně Magnesia Litera. Poezie Beranové je vyváženým mixem angažovanosti a upřímného zaujetí, lásky a rozčarování.
Psaní strojem na děrné štítky má v nové sbírce Radka Malého nejen svůj formální půvab a neslouží jen jako záznam pozoruhodného tvůrčího procesu, ale také ustavuje svá pravidla, kouzla a omezení.
Útlá sbírka básní psychiatričky a překladatelky Džamily Stehlíkové je ozvěnou vypjaté mezní zkušenosti s láskou z pohledu ženy. Polarita mužského a ženského odkazuje k mytickým základům lidského bytí v jeho odloučenosti od celku veškerenstva.
Toto jsou básně, které kombinují civil(ist)ní poetiku se surreálnými obrazy; děje se tak prostřednictvím asociativních jazykových her a „samplování“ textových útržků nejrůznějšího původu.
Pátá kniha básníka jihočeského básníka Jaroslava Švadleny. Přesně volená slova a verše, které nás
zavádějí na místa, kde se čas zastavil, a jako správně nalíčené fotopasti zachycují i to, co je za běžných
okolností skryto.
