Násilí, týrání či zanedbávání se v sociálních službách objevují pravidelně. Jejich nositeli jsou lidé, pracovníci, resp. můžeme hovořit o dílčím selhání jednotlivců. To však není důvod, abychom na tato rizika rezignovali.
Mnozí se považují za odborníky – rodiče, zřizovatelé, politici – a chtějí přímo či nepřímo zasahovat do vzdělávání. Kniha nabízí náhled na to, zda je opravdu zapotřebí tradiční školu měnit.
Tato provokativní kniha sleduje zánik akademických svobod v kontextu měnících se představ o účelu univerzity a povaze vědění a je výzvou a voláním do zbraně za sílu akademického myšlení.
