Reedice prvního úplného, kritického a komentovaného vydání knihy Julia Fučíka, díla historika Františka Janáčka, který ve svých komentářích zhodnotil své mnohaleté podrobné studium českého domácího odboje za druhé světové války.
Román dvaadvacetileté studentky Petry Hůlové se stal po svém prvním vydání v roce 2002 (získal cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků.
To, že i kriminálka okresního formátu, jako je ta písecká, kde 1. oddělení šéfuje kapitán Karas, řeší zajímavé případy, které čtivou formou už nějaký ten pátek předkládá čtenářům Ladislav Beran, je prostě fakt.
Psycholog Martin Stein je kapitánkou Patricií Charvátovou opět přizván k vyšetřování případu poté, kdy je ve svém domě brutálním způsobem zavražděná stará paní. Kdo z blízkých mohl tak surovou vraždu spáchat? Nebo to udělal někdo cizí?
Nejtěžší redakce mého života. Bestseller, který nikdo nečekal. Co se dá naučit od autorů, kteří neumějí psát. Na co si dává pozor editor sto let starých komiksů.
Psycholog Martin Stein je opět přizván k dalšímu případu. Zpočátku se zdá, že se někdo mstí na bezdomovcích, ale další vražda ukáže, že jistý si na stezce u řeky nemůže být vůbec nikdo.
Když soukromá vyšetřovatelka Tara vyslechne rozhovor dvou zdravotních sester v jeníkovské nemocnici, považuje to za nevinnou konverzaci. Rozhovor ale vyslechne ještě někdo. Někdo, kdo si uvědomí jeho pravý význam.
Antonio jedinkrát šlápl vedle… A odnesla to Anna – Antonio nevěřil, že má na její lásku právo… a tak jí zlomil srdce! A teď, po letech, jí musí říci: „Nebo bychom mohli předstírat, že spolu chodíme…“