Pozoruhodná studie toho, jak ničivé pandemie a přírodní katastrofy zpustošily rozsáhlou římskou říši a přispěly k pádu nejmocnější civilizace starověku.
Dílo líčí dějiny polského státu od jeho počátků v 8. století a vládu Piastovců až k roku 1113, do doby Boleslava III. Křivoústého. Poskytuje i řadu údajů k celému středoevropskému regionu, včetně vzájemných vztahů mezi českým a polských státem.
Latinský výraz opuscula označuje „drobná dílka“ či „maličkosti“. Cílem této publikace je představit rozsahem nevelká, doposud většinou opomíjená dílka z pozdně středověkých Čech a poukázat na různorodost krátké textové formy ve středověku.
Tzv. pseudoabelárdovská korespondence vychází ze sbírky nazvané Listy dvou milenců a obsahuje 116 středověkých milostných dopisů, asi z 12. století. O jejich autorství se dodnes vedou spory.
Vincenciův letopis a Milevský letopis, který obsahuje letopis Jarlochův a Kroniku tzv. Ansberta o historii třetí křížové výpravě císaře Fridricha, patří mezi nejvýznamnější prameny k českým dějinám 12. století.
Dílo Hieronyma a jeho pokračovatelů poskytovalo téměř po tisíc let základní soubor informací o starokřesťanských autorech. V renesanci se z něj vyvinula speciální disciplína – patristika.
Pinkasim, tedy knihy, které vedly samosprávné orgány raně novověkých židovských obcí, jsou prvotním pramenem pro poznání fungování obecní samosprávy v oblastech kultu, školství, soudnictví, hospodářství i regulace obecného soužití.
