Kniha zachycuje české země na pomezí druhé světové války jako prostor nekontrolovatelného kolektivního násilí. Celkový pohled propojuje s podrobnými svědectvími a vzpomínkami.
V knize jsou podrobně popsány přípravy k obraně prováděné na Berounsku v letech 1936 až 1938, mobilizační obsazení vybudované pevnostní linie i následná odbojová činnost hrdinů, kteří se nehodlali smířit s německou okupací.
V posledních letech se na veřejnost dostává stále více detailů týkajících se dlouhou dobu neznámých zbraňových systémů, projektů a vynálezů německého válečného výzkumu.
Bitva na Bílé hoře bývá označována jako největší prohra českých dějin, jako národní tragédie nejhoršího dosahu. Málokteré bitvě byl přisuzován tak tragický význam jako této krátké vojenské srážce, která netrvala ani celé dvě hodiny.
Monografie se věnuje diskuzi o filozofické a vědecké práci v první polovině 18. století, a to ze specifického pohledu femme de lettres, vzdělané ženy pocházející z aristokratického prostředí.
Masovou vraždu šesti milionů evropských Židů
spáchanou v letech 1941 až 1945 dnes nazýváme
holocaust. Němečtí nacisté tehdy chtěli z pouhé
rasové nenávisti a pocitu vlastní nadřazenosti
vyhladit všechny osoby židovského původu.
V roce 1938 kulminovala stalinská hrůzovláda. Ve věznicích a v táborech Gulagu skončilo jeden a půl milionu lidí. Odhadem sedm set tisíc lidí zahynulo na popravištích. V soukolí Velkého teroru našly smrt i stovky Čechoslováků.