Klasické dílo sedmnáctého století se stalo „učebnicí“ mnoha světců (Terezie z Lisieux). Termín „milost přítomného okamžiku“ vyjadřuje moudré uspořádání stálého napětí mezi aktivitou a pasivitou v hledání Boží vůle.
Ve své knize profesor Josef Šmajs vytrvale pokračuje v prohlubování svého evolučně ontologického konceptu. Pokouší se podat obecně srozumitelný výklad skutečnosti, a to zejména v kontextu globální ekologické krize.
Nový český překlad proto přináší úplnou pozůstalost z let 1885–1889 v prověřeném znění kritického vydání a zároveň ji opatřuje aparátem (původním obsahem Vůle k moci s čísly aforismů a konkordancí mezi Vůlí k moci a kritickým vydáním), ...
Když z ruchu ulice a denního světla vstoupíte do chrámu, ocitnete se rázem v úplně jiném světě: příšeří, chlad, sochy a obrazy líčící zázraky jsou ostrovem jiného času a myšlení.
Miria v duchu hledala slovo, kterým by toho kluka před sebou vystihla a které by bylo stejně zvláštní jako on sám, a pak zavadila pohledem o šňůrku s písmenem tau na jeho krku a to slovo našla. „On je Taumur,“ řekla.
Jednání Čechů s basilejským koncilem lze označit za vrcholný okamžik husitské revoluce. V knize se těší pozornosti počáteční fáze této mimořádné dějinné události.