Viktor Pivovarov (1937) patří mezi hlavní osobnosti ruského neoficiálního umění, je jedním ze zakladatelů moskevské konceptuální školy a známým ilustrátorem. Od roku 1982 žije a tvoří v Praze. Jeho díla se nacházejí ve významných světových sbírkách.
Francie měla od 19. století otevřenou náruč pro zahraniční přistěhovalectví. Obyvatelé českých zemí netvořili žádnou výjimku i oni hojně využívali nabízenou příležitost.
Kniha Zdeňka Hudce je vůbec první odbornou monografií věnovanou dílu zřejmě nejznámějšího nizozemského filmaře Paula Verhoevena, režiséra nemilosrdně otevřených společenskokritických snímků Turecký med či Sprej na vlasy.
Praha se v meziválečném období stala jedním z předních center emigrace z bývalého ruského impéria, a to i díky vstřícnému postoji mladé republiky a její politické reprezentace. Publikace, věnovaná výtvarné scéně „ruské Prahy“, se neomezuje na autorky
Ascher - although the name and the brand are entirely unknown in the Czech Republic, in Western Europe they have been synonymous with fine textile design for more than seventy years.
Kniha Fotografie, které hrají představuje snímky dvou desítek fotografů, kteří v současnosti patří u nás k těm nejvytíženějším v oblasti hudební fotografie.
Milan Knížák náleží k tvůrcům, jejichž dílo i postoje fascinují a zároveň znepokojují a provokují svou nesmlouvavou přímočarostí, ojedinělou schopností působit snad ve všech sférách umělecké činnosti a niternou potřebou přesahovat hranice umění.
Jiří Duchek patří už k nové generaci řemeslných tvůrců, kteří nepracují
jen pro užitek, ale pro věc samu. Posun hrnčířství k volné tvorbě je zřejmý,
žádané jsou nejen čajové misky a konvice, ale i nádoby čistě dekorativní
neurčitého účelu.
Emil Filla se rozhodným způsobem zasadil o přijetí tří vůdčích směrů moderního umění v českém prostředí – expresionismu, kubismu a surrealismu. Zatímco jeho vztah k prvým dvěma byl již mnohokráte zhodnocen, poměr k surrealismu zůstává dosud otevřený.
