Monografie se komplexně zabývá edukací dětí s mentálním postižením, individuálními zvláštnostmi těchto dětí a věnuje se rovněž diagnostice, poradenství a možnostem sociální integrace.
Komunikace představuje klíčový moment edukačního procesu. Publikaci jistě ocení všichni pedagogové bez logopedického vzdělání působící na běžných základních školách, ale i rodiče dětí s narušenou komunikační schopností.
Šikana je zrádná, jejím terčem se může stát i dítě tělesně a duševně vyspělé, s velmi dobrým rodinným zázemím, které však neumí nebo není ochotno "výt s vlky". Šikana má různé formy a správný postup se musí případ od případu lišit.
Vyučovací proces lze poměrně jednoduše a jednoznačně vymezit - žáci se učí a učitel řídí jejich učební činnosti. Ale vyučování je i přes všechna možná jednoduchá vymezení poměrně složitým procesem, do kterého vstupuje mnoho prvků.
Učit se psát a zvládat písemnou podobu mateřštiny je pro začínající školáky nebývale obtížnou aktivitou. Při osvojování písařských dovedností se proto někteří z nich potýkají s pestrou škálou nesnází.
Komunikace znamená pro rodiče radost, prožitek společně stráveného času, větší poznání svého dítěte. Je to chvíle a příležitost k vysvětlení, objasnění věcí a nedorozumění. Díky vzájemné komunikaci se lépe navzájem chápeme.
Autorka shrnuje názory na to, kdy je dítě zralé na vstup do školy a jak má být na něj připraveno. Nabízí kritéria pro výběr ZŠ a zamýšlí se nad důvody stále častějších odkladů školní docházky.