Díl pokrývající roky 1947 -1949 obsahuje další sloupky „Jak to vidím já“, které známe už z předchozího svazku, Orwellovy recenze (např. na román Jádro věci Grahama Greena nebo esej „Lidská duše za socialismu od Oscara Wildea“).
Tváře ve stínu Zdeňka Kalisty, jak vyšly ve svém prvním vydání na sklonku šedesátých let, patřily k nejhodnotnějším českým knihám vzpomínkových medailonů významných literárních osobností.
Knížka Co se vyjevuje s podtitulem Eseje o Adrieně Šimotové zahrnuje pět esejů Daniely Hodrové (Vyjevování a vytrácení, Blízké vzdálené věci, Nohy, Torzo – k poetice neúplnosti a Sňaté tváře).
„Obecné vědomosti mají hlupáci,“ napsal kdysi
William Blake. Spáchat krátký medailon na téma
Martinů či Janáček dokáže každý, kdo má internet.
Bydlet v hudbě dvacátého století znamená však něco
docela jiného.
Eric Gill rozpracoval několik abeced (z jedné z nich se nakonec stala Perpetua) a také formuloval zásady, které později sebral do svého slavného „Eseje“.
Fotografie Pavla Hrocha a esej Jáchyma Topola zaznamenávají divoká léta po sametové revoluci v Praze, vzrušené období oslav nově nabyté svobody o pádu komunistického režimu v Československu.
Druhý svazek sebraných esejí George Orwella, Ohlédnutí za španělskou válkou:Eseje II. (1942–1944), přináší žánrově rozmanité útvary od slavných sloupků „Jak to vidím já“ přes literární recenze až po imaginární rozhovor s Jonathanem Swiftem.
Vnitřním popudem k napsání Ustavující průběžnosti čar bylo podle autorových slov stigma počátku. Tedy schopnost čáry popřít svou jsoucností nicotu plochy, z níž povstává.
