Historický román proslulého českého autora zavádí čtenáře do doby 14. století a líčí osudy fascinující české a polské královny, jež patří mezi nejzajímavější postavy české i světové historie.
Občanská válka je u konce. Zanechala za sebou zpustošené Attiona City a pomníky těch, kdo město přísahali chránit. Downtownské povstání přineslo městu pod Plošinou svobodu, ale spolu s ní i hlad, bezpráví a tyranii policejního režimu.
Moje dítě není moje. Martinovi s Terezou, dvěma mladým rodičům šestiletého Jakuba, zní ta slova v hlavě od chvíle, kdy jim Karel s Olgou, rodiče šestiletého Tomáše, řekli, že v porodnici došlo k záměně. Že si rodiny odvezly domů toho nepravého. Na takovou situaci není nikdo připravený.
Láska není příčinou vztahů, ale jejich důsledkem
Ema měla s emocemi vždycky problém. Místo, aby je prožívala, raději je pitvá a sama si drží odstup i nadhled. Nejvíc ze všeho chce analyzovat lásku.
Více než čtyřicet let se Státní bezpečnost pokoušela najít domnělé nacistické poklady. Mnohokrát skončilo nadějné hledání monstrózní blamáží, ale několikrát byla velmi blízko. V některých případech dokonce byla na správném místě, jen přišla jako druhá v pořadí.
Lední hokej prožíval na olympiádě v Naganu 1998 svůj Turnaj století. Čeští hokejisté si na něm splnili sen a vstoupili do historie.
A drtivá většina národa nikdy nezapomene na chvíle štěstí a hrdosti na rodnou zemi.
V nové knize, kterou Martina Formanová navazuje na předchozí autobiografické prózy Skladatelka voňavého prádla a Snědla dětem sladkosti, se setkáváme se zralou ženou reflektující svůj život po smrti manžela Miloše Formana (18. 2. 1932–13. 4. 2018).
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války je čtyřdílný protiválečný humoristický román českého spisovatele Jaroslava Haška, několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný.
Apokalypsa přišla s širokým úsměvem, ve kterém na nás cenila zuby. Nebyla to žádná hollywoodská kosmická šupa, žádný asteroid nebo supervulkán. Byla nenápadná a plíživá a lidstvo ji vlastně ani nepostřehlo.
V novele Pokrývač se Miloň Čepelka ohlíží do dob husákovské normalizace, kdy si lidé s uměleckými ambicemi v tzv. šedé zóně namlouvali, že přes všechny strachy a úhybné manévry mají své životy pod kontrolou.