Traktát Babylónského talmudu z oddílu Mišny Nezikin, kniha obsahuje paralelní hebrejsko-český text. Obsahuje základní morální stanoviska a výroky slavných učitelů, kteří se stali články tradice, předané Mojžíšem Jozuovi přes proroky až k rabínům.
David Oppenheim (1664–1736), vrchní pražský rabín na počátku 18. století, vybudoval jedinečnou sbírku židovských knih a rukopisů, které se všechny dochovaly a jsou uloženy v Bodleian Library v Oxfordu.
Předmětem Kapitol jsou první dvě knihy Mojžíšovy (Genesis a Exodus) a svitek Ester, autor se ponejvíce inspiroval Mišnou, Jeruzalémským Talmudem a starými midraši (Midraš Raba), ale i pobiblickou a apokryfickou literaturou.
Rabín Jonathan Sacks předkládá čtenářům své úvahy nad knihou Exodus, zabývá se problémy současnosti na pozadí starozákonních textů a naopak vysvětluje biblické texty na příkladech z dnešního světa.
Tato monografie záměrně odsouvá na okraj prvoplánové interpretace absolutní boží vlády a zaměřuje se na méně zkoumané aspekty pozemské, tedy společenské, náboženské a politické moci, jak je vidí pisatelé a čtenáři Hebrejské bible a ústní Tóry.
Proč Židé pokládají na hroby kamínky a ne květiny? Proč má ukazovátko na Tóru tvar lidské ruky? Proč podle židovské tradice dosahuje chlapec náboženské dospělosti ve třinácti letech a dívka ve dvanácti?
Ve svém nejnovějším eseji Avonam („jejich vina“) se rabín Efraim K.Sidon věnuje tématu, které již více než sto let představuje ohnisko sváru uvnitř tradičního judaismu.
Editoři nabízejí čtenářům, aby si v průběhu roku přečetli celou Tóru. V zamyšleních na každý den tak čtenář postupně projde všech pět knih Mojžíšových. Jednotlivá zamyšlení jsou vybírána tak, aby se každá kapitola Tóry dostala ke slovu aspoň jednou.
Formou krátkých, až anekdotických příběhů, představuje autor učení a životní postoje chasidů, židovských „zbožných“, kteří se vyznačovali hlubokou vírou a důsledným zachováváním Zákona.
