Ačkoliv rodinné vazby jsou u šlechtických rodů spletité, u rodů Dietrichsteinů a Mensdorff-Pouily došlo k něčemu výjimečnému – oba rody se staly příbuznými předních evropských královských rodů, na prvním místě habsburského a na druhém britského. V
O Karlově mostě vyšlo v uplynulých staletích mnoho knih.
Žádná z nich se ale podrobně nevěnovala ikonografii jeho sochařské výzdoby. Ideová stránka jednotlivých děl byla přitom hlavním motivem jejich vzniku.
Ernst Hans Gombrich (1909–2001) je bezesporu nejznámějším a nejpopulárnějším historikem umění dvacátého století. Široká veřejnost ho zná jako autora Příběhu umění, fascinujícího bestselleru, jehož se ve světě prodalo přes šest milionů výtisků.
Za podmanivým názvem knihy Dřevěné oči se skrývá deset esejů, které Carlo Ginzburg publikoval na přelomu druhého a třetího tisíciletí. Jejich společným jmenovatelem jsou dějiny umění, literární teorie a sémantika.
Obrazově bohatě vypravená publikace významně rozšiřuje znalosti o Škrétově díle a přibližuje dobový jazyk symbolů a alegorií. Odkrývá rovněž reprezentační a objednavatelskou praxi šlechtických rodin a řádů spojenou s univerzitními studii.
Titul a podtitul knihy zcela přesně charakterizují ústřední téma těchto úvah. Na konkrétních příkladech z dějin umění autor dokládá souvislosti mezi geometrií, kulturou a náboženskými i sociálními změnami.
Rozsáhlá třídílná publikace poskytuje komplexní pohled na vývoj výtvarné kultury středověku a rané renesance v regionu východních Čech v letech 1200 až 1550. Umění tohoto regionu je v takovém rozsahu zkoumáno vůbec poprvé.
Publikace se snaží nastolit „pragmatický“ přístup k výtvarnému umění a tvorbě obrazů.
The publication aims to introduce a “pragmatic” approach to visual arts and the creation of images.
Liechtensteinové – jeden z nejstarších moravských a českých panských a knížecích rodů. Jejich počátky nacházíme v 11. století v Bavorsku. Na Moravu přišli skrze budoucího krále Přemysla Otakara a stali se jedním z nejbohatších moravských rodů.
O českém výtvarném umění mezi léty 1947 – 1960 nebylo dosud nikdy uvažováno v širším evropském kontextu, který by se vyhnul stereotypu „železné opony“.
Publikace je závěrečnou částí stejnojmenného pětiletého badatelského projektu UMPRUM, realizovaného pedagogy, absolventy a doktorskými studenty oboru teorie a dějin umění
Kniha obsahuje vybrané texty o dějinách architektury a historiografii dějin umění, z nichž jen část byla zveřejněna v českém jazyce. Jejich společným jmenovatelem je ambice překonat nacionalistický model transnacionálními dějinami.
Veřejný prostor a umění mají jedno společné – slouží komunikaci. Město poskytuje veřejný prostor fyzickému pohybu, chůzi, dopravě, ale i setkávání a navazování sociálních kontaktů, je místem vyslovené i mlčenlivé vzájemné komunikace lidí.
Nově revidované vydání slavného souboru studií vlivného historika umění přináší nejen cenné vhledy do diskusí o dějinách umění ve středověku a v renesanci, ale je i cenným příspěvkem k dějinám idejí.
Svižná a vtipná rekapitulace dějin umění od pravěku po současnost. Hysterie umění přibližuje zajímavosti ze života a díla českých a světových umělců originální vizuální formou a srozumitelnými dialogy.
Srovnání Rembrandta s Picassem nevychází z přímého rozboru jejich děl, nýbrž z hodnocení místa, které zaujímají v historickém kontextu. Oba malíři stojí na opačných koncích jedné velké, čtyři sta let trvající vývojové fáze evropského malířství.
Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, jež Giorgio Vasari publikoval v roce 1550, kdy mu bylo necelých čtyřicet let, jsou nejzábavnější a nejtrvalejší knihou o výtvarném umění, která byla kdy napsána.
