...Autor moc dobře ví, že nechce psát kýčovité básničky o vrnění kojence v kolíbce, ale spíše reflektuje některé důležité situace, které vyplývají z výchovy synů.
Po téměř deseti letech vítáme nový soubor veršů básnířky, která se v ozvucích své poslední sbírky ještě zčásti vrací ke svým starým „interiérovým“ tématům. Rodina, ženská rodová linie, vztahy.
Terezie Radoměřská (1969), studovala historii, český jazyk a později teologii na Karlově univerzitě
v Praze. Žila v Berlíně, Vídni a v poslední době v Praze.
Druhá kniha Zlatou stuhou ověnčených a na prestižní cenu Czech Grand Design nominovaných Jino tajů opic je zde – a dotváří tak komplexní opičí atlas, opět včetně opičí abecedy, kterou si děti mohou rozstříhat a tvořit z ní své texty.
Básnická sbírka roste z hloubi Wernischovy obraznosti a jeho svět se před vnitřním zrakem proměňuje: tragické se stává groteskním a naopak, přelud bolestnou vzpomínkou a naopak…
Básničky byly psány na koleně, na palubovce auta, na žlabu v koňské stáji, na břehu rybníka a jinde, během cest od koně ke koni, v intervalu jednoho a druhého konce rohlíku se sýrem.
