Esej Rozprava o štěstí tvoří součást rozsáhlého korpusu francouzsky psaných textů, které byly v první polovině 18. století věnovány otázce štěstí - recept na šťastný život hledal například Voltaire, La Mettrie či Helvétius.
Díl pokrývající roky 1947 -1949 obsahuje další sloupky „Jak to vidím já“, které známe už z předchozího svazku, Orwellovy recenze (např. na román Jádro věci Grahama Greena nebo esej „Lidská duše za socialismu od Oscara Wildea“).
Knížka Co se vyjevuje s podtitulem Eseje o Adrieně Šimotové zahrnuje pět esejů Daniely Hodrové (Vyjevování a vytrácení, Blízké vzdálené věci, Nohy, Torzo – k poetice neúplnosti a Sňaté tváře).
Hnutí známe pod zkratkou BDS (Bojkot, divestice, sankce) se po vzoru mezinárodního bojkotu z doby ukončování apartheidu v Jihoafrické republice pokouší nenásilnou formou donutit Izrael k dodržování mezinárodního práva.
Souborné vydání hudebních kritik, recenzí a rozhovorů Jana Rejžka (* 1954) mapuje na téměř devíti stech stranách zásadní období jeho hudební publicistiky, tedy léta 1974 až 1993.
Eric Gill rozpracoval několik abeced (z jedné z nich se nakonec stala Perpetua) a také formuloval zásady, které později sebral do svého slavného „Eseje“.
Eseje této knihy, jejímž autorem je básník a filozof Josef Hrdlička (1969), vycházejí z teze, že přirozeným životním postojem člověka je osamělá chůze v krajině.
Soubor esejů Jeana Améryho (1912-1978) se vrací do období druhé světové války a let následujících a zachycuje autorovu klíčovou zkušenost - zážitky židovského vězně nacistických vyhlazovacích táborů.
Kniha sestává ze souboru dopisů, které Jiří Němec napsal své manželce Daně, svým dětem a přítelkyni Věře Jirousové v roce 1979 z vazební věznice v Ruzyni, kde byl internován v souvislosti s procesem proti VONS.
