Kanárské ostrovy. Jejich jméno jsem slýchával často jako dítě začátkem 90. let. Představovaly vzdálený svět, který ke mně promlouval skrz barevné letáky cestovních kanceláří s příšernou typografií.
Moje píseň pro Čechy je písní lásky, která vzdává hold duchu českého národa, příběhem osobní i společné cesty ke svobodě. Vzpomínkami zpívanými hlasem planoucí umělkyně.
Literatura a život mají společného jmenovatele: příběh...
Píší se sedmdesátá léta a William „Mole Man“ Lyttle vykope v tunelu pod svým domem větu, která nezvratně ovlivní chod našeho světa. „Naše životy už nám nepřipadají jako příběhy.“
Vyprávění o nenasytném kohoutkovi a starostlivé slepičce patří ke známým lidovým pohádkám, které nalezneme v nejrůznějších podobách u mnoha autorů a sběratelů včetně Karla Jaromíra Erbena či Boženy Němcové.
Jak se stává v knihách Ivety Svobodové, je prvotním impulzem detektivních zápletek a románového vyprávění rodinné tajemství. Markéta Mydlářová je mladá kunsthistorička a restaurátorka a je posledním potomkem staroměstského kata Jana Mydláře.
Pasáže jsou devátou prózou Michala Ajvaze. A zároveň jako by to nebyl devátý titul, ale stále tatáž, nekonečná kniha s věčně plynoucím vyprávěním. Román je s předchozími osmi knihami propojen průchody.
Samotný název knihy vypovídá a dvou emocích, které se u hlavního hrdiny často prolínají. Bláznivým způsobem se vyrovnává se stářím a svůj pokročilý věk nebere jako něco co by ho mělo svazovat a omezovat.