Monografie o Pavlu Brázdovi mapuje práci tohoto v ústraní tvořícího umělce, jehož dílo se dostalo do povědomí kulturní veřejnosti teprve po Sametové revoluci a do stálé expozice moderního umění NG v Praze až v roce 2000.
Autor pojal poslední velkou diplomatickou cestu císaře Karla IV. jako dialog mezi textem a obrazem, mezi dobovými relacemi kronikářů s reportážními vyobrazeními iluminátorů rukopisů francouzské provenience.
Svébytná scéničnost a zvláštní, neopakovatelná atmosféra místa plného protikladů inspirovala spoluautora úspěšného cyklu Šumná města ke knize o architektuře a o lidech, kteří vytvářeli či vytvářejí podobu i specifického "genia loci" Ostravy.