Dílo líčí dějiny polského státu od jeho počátků v 8. století a vládu Piastovců až k roku 1113, do doby Boleslava III. Křivoústého. Poskytuje i řadu údajů k celému středoevropskému regionu, včetně vzájemných vztahů mezi českým a polských státem.
Publikace je vlastně čtvrtým dílem úspěšné trilogie „Jednotka určení SOS“. K jednotlivým životopisům jsou připojeny textové materiály vztahující se k působení dotyčné osoby v legiích, SOS nebo v protinacistickém odboji.
Druhý díl knihy přináší nové poznatky, zaměřené na potřeby majitelů mlýnů, památkářů a badatelů. Naši přední odborníci seznamují čtenáře s obnovou památek postavených mlynáři a sekerníky, se soupisy mlýnů a mlynářským slovníkem.
Publikace dvou významných historiků – Františka Vaška a Zdeňka Štěpánka – připomíná události a hrůzy, které se udály během prvního a druhého stanného práva na Moravě v letech 1941 – 1942.
Ve druhé části třídílné publikace „Jednotka určení SOS“ jsou shromážděny vzpomínky a hlášení přibližující události u praporů Stráže obrany státu na jižní Moravě, ve Slezsku a na Slovensku.
Kniha je věnována problematice počátků, rozvoje a doktrinální podoby katarské herze. Autorem v ní detailním způsobem sleduje konstruování obrazu katara jako dualistického heretika inkvizitory 13. století.
Členové zvláštního židovského oddílu, známého jako „sonderkommando“, byli jedinými očitými svědky masového vraždění ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Brzezinka. Jejich autentická svědectví se stala základem pro tuto knihu.
Tato kniha je prvním souhrnným zpracováním tuniských dějin v českém jazyce, předkládá jejich systematický přehled od Kartága, přes římské, arabské a turecké dobyvatele až k vývoji samostatného Tuniska do dnešních dnů.
Pierre Clostermann byl jedním z těch, kteří hned na první výzvu generála de Gaulla přišli do Anglie, aby po ztracené bitvě vyhráli válku, nebo přinejmenším zachránili čest.
Sborník Židovská menšina za druhé republiky si všímá různých aspektů života Židů/židů během krátkého, nicméně velmi vyhroceného období, které bývá nazýváno druhou československou republikou (říjen 1938 až 15. březen 1939).
Autor pojal poslední velkou diplomatickou cestu císaře Karla IV. jako dialog mezi textem a obrazem, mezi dobovými relacemi kronikářů s reportážními vyobrazeními iluminátorů rukopisů francouzské provenience.
