Kniha přibližuje českému čtenáři základní data a události finských dějin, ukazuje, jak poloha Finska mezi Východem a Západem ovlivňovala finskou historii, kulturu i politiku.
V Rusku a možná po celém světě mezi levicově exponovanými lidmi žije dosud mnoho lidí, kteří jsou ochotni vidět ve Stalinovi architekta socialismu, vítěze nad nacisty a tvůrce sovětského impéria.
Dva naši přední amerikanisté přinášejí čtivě psané dějiny světové velmoci od počátku původního osídlení až po reakce americké společnosti na útoky 11. září 2001.
Autor tradičně nazývaný Jan z Mandevillu, podle posledních bádání rytíř anglického či francouzského původu, který žil ve 14. století, líčí své údajné putování tehdy známým světem od Francie před Jeruzalém do Persie, na Kavkaz a do Indie.
Proslulý arabský cestovatel a kartograf Ibn Battúta se roku 1325
vydal na pouť do Mekky, odkud pokračoval do dalších zemí.
Během třiceti let procestoval téměř celý tehdy známý svět.
Dějiny Slovenska nejsou dějinami Slováků jako národa, ale historií území, které dnes tvoří současnou Slovenskou republiku. Jan Rychlík sleduje historii slovenského území od úplných počátků.
Československý odboj v Polsku se v roce 1939 formoval za velmi svízelných podmínek a v atmosféře, která zpočátku nepřála obnovení zahraničních jednotek po vzoru legií z první světové války.
Tato kniha představuje široce pojatou analýzu utváření se společenských a sociálních vztahů v dvorském prostředí v období
starého režimu. Středobodem autorova zájmu je dvorská společnost francouzského krále Ludvíka XIV..
Moderní dějiny Japonska představují nebývale jasně vymezené období. Na jedné straně začínají ostrým revolučním startem v podobě restaurace Meidži roku 1868, na druhé straně neméně razantně mizí ze scény s koncem válečné apokalypsy roku 1945.
V šestnácti letech se Josef Lewkowicz stal vězněm číslo 85314 a postupně poznal nelidské podmínky v šesti nacistických koncentračních táborech včetně Osvětimi a Mauthausenu.
I zdánlivě fádní místa, která bez povšimnutí míjíme, byla kdysi svědky převratných událostí a lidských dramat. Jen málokdo je dokáže líčit stejně poutavě jako historik Dušan Uhlíř.
Původní jmenný a věcný rejstřík ke Ginzbergovým Legendám Židů (Legends of the Jews) sestavil rabi Benjamin (Boaz) Cohen a publikoval jej – s velkým časovým odstupem od vydání samotného díla – až v roce 1938.
Rituální formy komunikace ve středověku výrazně utvářely veřejná jednání mocných. Tento způsob komunikace byl dlouhou dobu považován za strnulý ceremoniál či za prázdný rituál, a zůstal proto stranou zájmu.