Diskurz o údajné „dekadenci“ evropské kultury na konci 19. století se často spojoval s představou, že příčinou tohoto úpadku je narůstající vliv Židů a že „obrození“ se tudíž neobejde bez jejich vyloučení.
Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu, si již
v 16. století dobře uvědomoval, jaké nároky na člověka
klade každodenní život. Přišel proto s konceptem
„duchovních cvičení v běžném životě“.
Nový soubor duchovních zamyšlení a krátkých příběhů Ladislava Heryána dává opět jiným způsobem nahlédnout do jeho vnímání Boha, spirituality a křesťanství.
Kniha Herbartovi dědicové navazuje na jednu ze stěžejních, třebaže v současnosti nezřídka opomíjených oblastí novodobé české filosofie, která se rozvíjela v průběhu 19. století, především v jeho druhé půli.
Kniha Stevena Charlestona je autorovým životopisem, průvodcem historií a tradicemi severoamerických indiánů i osobitým výkladem Matoušova evangelia v jednom.
Papež Jan Pavel II. ve svém listu Ordinatio sacerdotalis uvedl: „… prohlašuji, že církev nemá pravomoc udělovat kněžské svěcení ženám a že toto rozhodnutí mají všichni věřící v církvi přijímat jako definitivní.“
Autor zcela neotřelým způsobem sleduje jemnou nit anonymní každodennosti a odhaluje její tajemný třpyt ve světle věčnosti. Po zhltnutí této knihy budete mít chuť vydat se ihned na cestu.
Po dovršení sedmdesátého roku svého života nabyl Vilém Flusser dojmu, že dosáhl zralosti, jež ho opravňuje k tomu, aby sepsal to, co sám nazývá sumou. Tehdy ještě netušil, že tato suma se stane i jeho nedokončenou filosofickou závětí.