Duše bez hra-nic, fascinující novinka v oblasti poezie, je nepostradatelným pokladem pro každého milovníka intenzivního literárního zážitku. Tento unikátní soubor obsahuje 77 básní.
Sbírka lyrické poezie v níž Naďa Fuková s upřímnou lehkostí zachycuje svůj vnitřní svět, v němž se potkávají pocity a zážitky pozitivní s těmi bolestnějšími.
V Reynkově životě, v jeho snech, úvahách, básních i grafikách často sněžilo. Sníh je námětem mnoha jeho děl, jimž dává prostor a jas. K nim patří i básnická sbírka v próze Had na sněhu.
Druhá básnická sbírka českobudějovické básnířky je stejnou událostí jako její debut – přímočará, jasná, srozumitelná poezie, zcela vyzrálý výraz. Jasné pojmenování, smysl pro vážnost, ale i humor a nadsázka.
Opožděná básnická prvotina Aleše Berného nabízí působivé epické pásmo z pražského Podskalí: rozhovor (lhostejno, zda imaginární, či skutečný) s někdejší láskou se v něm mísí s obrazy z dětství i líčením nevratné proměny celé čtvrti.
V textu rozvíjí Luboš Svoboda svůj koncept imaginace digitality. Na základě zážitku z virtuální reality, ale i ze světa, do něhož se vrací a jehož proměny zaznamenává, vzniká svébytný básnický text s podstatným jazykově experimentálním rozměrem, ...
Nehmotná vysněná žena provází básníka v jeho páté sbírce skutečností bytu i kanceláře, ulicemi jeho města, ale zejména představami a vizemi, vládne jeho nocím, je královnou jeho srdce, těla i mysli.
„Pokouším se o křehkou chůzi mezi otevřeností a zahaleností,“ charakterizovala svou poezii v nedávném rozhovoru Tereza Šustková. A tato věta dobře přiléhá i ke třetí sbírce básnířky, která osobitě rozvíjí bohatou tradici naší spirituální lyriky.
