Žít z vlastního pramene znamená být usebrán, být u sebe. V tomto "u sebe" je zároveň přítomný celek, bytí, které prožíváme a ze kterého vždy poprvé a naposled žijeme. Otevírá se tady to vzácné, podstatné a posvátné.
Deset let v trapistickém klášteře naučilo Karla Satoriu mnohem víc než jen naslouchat tichu, učilo jej především umět život, umět svůj čin, porozumět zadání svého života.
Rok 1923 ukončil existenci mnohonárodnostní a nábožensky pestré Osmanské říše. Během událostí první světové války, vyhánění, vyvražďování, deportací a genocidy přišly o život přibližně dva miliony křesťanů ...
Štěstí je dnes předmětem zvýšeného zájmu společenských věd i široké veřejnosti. Kniha reflektuje současné teologie štěstí a poukazuje na rozdílný přístup v protestantské a katolické tradici.
Co znamená „vidět“? Odkud přicházejí vize? Jaká je substance snu? Jak je možná duševní symbióza? Všechny tyto otázky nechává Charles Duits rozeznít s málo vídanou upřímností a básnickým vhledem.
Ve snaze o depolitizaci bádání v oblasti židovské mystiky se autoři věnují společenství pražských frankistických rodin, které zkoumají jako nové náboženské hnutí a předkládají jeho teologicko-religionistickou analýzu.
Kniha „Strážkyně paměti“ přináší nové poznání o vývoji a osídlení Země již od prvních obřích kosmicko-zemských lidských ras, jež lze považovat i za prapředky Slovanů.
Šrí Nisargadatta Maharadž (1897–1981) — seberealizovaný mistr, který žil v chudinské čtvrti v Bombaji, se stal proslulý svými brilantními, vtipnými a spontánními promluvami, ve kterých vyučoval prostou a úspornou džňána jógu.
V knize Trvání a současnost, kterou dokončil v roce 1922, se Henri Bergson věnuje výhradně Einsteinově teorii relativity. Dospěl zde k závěru, že existuje pouze jediný skutečný čas a mnohé Einsteinovy časy jsou jen matematickými entitami.
Kdo byl Ježíš, ví většina z nás. Ale kdo byl Kristus? Jedná se jen o Ježíšovo příjmení? Naše chápání, píše Rohr, bylo až příliš často omezeno kulturou, náboženským hašteřením a sklonem lidí stavět se do centra.
"Modlitba musí reagovat na realitu
– na to, co opravdu je. Duchovní život
západní křesťanské církve nejvíce podrylo
odloučení teologie od spirituality, nauky
od praxe."
Tantra nemůže být záminkou pro radovánky. Jejím cílem není – jak se obvykle tvrdí – prožít „opravdovou slast“. Tantrické „překonání předsudků“ nesmí vést k požitkářství a ani uctívání ženského principu není cílem, ale jen nástrojem tantry.
Klasické dílo duchovní teologie (1. vydání 1937), v němž autor podává postavu Ježíše Krista, jak se s ní setkáváme v evangeliích, a poukazuje na tajemství jeho osoby, aniž je chce rušit.