Kniha Luďka Březiny je zásadním příspěvkem k poznání vztahů a vazeb jednotlivých vedlejších zemí České koruny na konci středověku a v raném novověku – až k historickému mezníku, třicetileté válce.
Deníkové zápisy Danici Valenové popisují období od konce druhé světové války do roku 1960. Jsou v nich zachyceny životní osudy věřící rodiny, které byly dramaticky ovlivněny poválečnými událostmi a zejména komunistickým převratem v roce 1948.
Kniha popisuje období expanzivního růstu Osmanské říše v Evropě od dobytí Cařihradu v roce 1451. Větší část knihy věnuje autor obléhání Vídně v roce 1683.
Alkmánovo „Partheneion z Louvru“, vytvořené ve Spartě zřejmě na sklonku 7. století př. Kr., je jedním z nejtajemnějších básnických textů starověkého Řecka.
Ve stovce fotografií, kreseb a dokumentace z vykopávek se dozvíte o unikátní středověké historii nad soutokem Vltavy se Sázavou u Davle. Zde bylo ve středověku založeno řemeslnické městečko dnes zvané Sekanka u Hradištka.
Vůbec první ucelenější zpracování dějin Invalidovny se zabývá především osudy lidí, kteří do tohoto areálu přicházeli, aby nemuseli žebrat či živořit, kde se ale i rodili, umírali, léčili, modlili, bydleli a pracovali.
Syntetické zpracování pobělohorského období představí jednu z nejdramatičtějších epoch českých dějin. Na jejím počátku stály radikální proměny českých zemí po porážce stavovského povstání, které navíc doprovázelo násilí třicetileté války.
Kniha pojednává o vývoji a proměnách konceptu
historia litteraria (dějiny vzdělanosti, Gelehrtengeschichte)
v českých zemích a jeho představitelích „od Balbína
k Cerronimu“.
