Tertullianův rozsáhlý spis De anima („O duši“; napsán kolem roku 210 po Kr.) představuje první zachované pojednání o lidské duši sepsané z křesťanských pozic, a jako takové je ve svém žánru zakladatelským dílem raně křesťanského písemnictví.
Tradiční evropská filosofie, tzv. metafysika, vychází ze zdánlivě samozřejmého přesvědčení, že to vprostřed čeho člověk stojí a s čím se setkává, tzv. svět, je povahy celku vznikajících a zanikajících „věcí“, či „entit“.
Křehký debut je unikátním pokusem vnést do českého kontextu témata světové literatury. Také svým stylem by se snadno mohl řadit vedle tvorby autorů, jako jsou Ocean Vuong nebo Édouard Louis.
Všichni lidé všech dob si dávají jména, mají vymezenou rodinu a příbuzné, dávají si dary, zdobí svá těla, pečují o vlasy, počítají, užívají gest, zhotovují nástroje, dělí si mezi sebou práci, znají zákony, truchlí či nějak „tancují“.
Rozhovory s lidmi, kteří pečují o staré a umírající v domovech seniorů, hospicech a nemocnicích. Pečovatelé, zdravotníci, ošetřovatelé, kteří vnímají svou profesi jako dar a lidskost a empatii jako její podstatu.
Alice právě slaví třiatřicáté narozeniny a matčino
tradiční, každoročně se opakující přání s upozorněním
na přibývající roky ji vůbec netěší.
Je přece spokojená.
Monografie usiluje na základě mnohaletého studia historie trampské subkultury o zachycení hlavních rysů trampingu v současnosti, tj. v posledních zhruba třiceti letech.
Na Moravě ustávají boje mezi znesvářenými markrabaty a rytířům, doposud bojujícím na jedné či druhé straně, dochází, že se budou muset poohlédnout po jiném zdroji obživy.
