Ačkoli je Zahnívající čaroděj dílem básníkova mládí, projevuje se v něm již "zkušený a sečtělý jako starý černokněžník". V českém překladu vychází Zahnívající čaroděj vůbec poprvé.
Polská poezie měla a má silný sklon k reflexivitě, tak jak to dokládají C. Miłosz či Z. Herbert, nejvýznamnější představitelé této tradice v novodobé polské poezii.
Útlý Rudelův zpěvník je v tomto svazku přetlumočen v plném rozsahu. Překlady jsou uvedeny studií o trobadorské poezii, zrcadlově konfrontovány s originálním zněním Rudelových canson a doprovozeny interpretačním komentářem.
