Stanislav Grof se věnuje mnohdy tabuizovanému tématu: umírání a smrti. Sleduje podobnosti změněných stavů vědomí a „zážitků blízké smrti“ a popisuje jejich terapeutické uplatnění.
Setkání s Ježíšem od kořenů proměňuje život člověka a uzdravuje jej v jeho smutku a depresích. Autor se postupně zabývá lidskými vztahy – se sebou, s druhými, s Bohem –, našimi nemocemi, nenávistí, ...
Esej Rozprava o štěstí tvoří součást rozsáhlého korpusu francouzsky psaných textů, které byly v první polovině 18. století věnovány otázce štěstí - recept na šťastný život hledal například Voltaire, La Mettrie či Helvétius.
Jak je možné, že to, co v chování dětí bylo před dvaceti lety nepředstavitelné, se dnes stává normou? Renomovaný český autor seznamuje odbornou i laickou veřejnost s druhy, příčinami a důsledky agrese, se kterými se lze setkat ve školním prostředí.
Většina prací věnovaných německým obyvatelům českých zemí se soustředí na meziválečné období, na druhou světovou válku a následné nucené vysídlení Němců. Na rozdíl od nich se kniha Piotra Majewského zabývá také kořeny těchto událostí.
Příběhy lidí loučících se se životem se prolínají s osobním příběhem autorky, hledající pozitivní smysl plného prožívání přítomnosti při stejně plném vědomí vlastní konečnosti.
Řídit auto je univerzální symbol. Řídit, či neřídit - to se nějakým způsobem týká každého z nás. Je to způsob, jakým se dostáváme za svým cílem. Je to způsob našeho pohybu životem.