Kniha Pozastavené stmívání přináší dva poslední básnické počiny Stanislava Dvorského (1940-2020). Autorem dlouho připravovanou skladbu Někde někdy něco a posmrtně zveřejněnou báseň Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi.
Pustá země je pravděpodobně nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, přinejmenším v kontextu anglofonní poezie. T. S. Eliot ve své útlé knize z roku 1922 zcela mimořádným způsobem navazuje na několikatisíciletou tradici světové literatury.
„Pokouším se o křehkou chůzi mezi otevřeností a zahaleností,“ charakterizovala svou poezii v nedávném rozhovoru Tereza Šustková. A tato věta dobře přiléhá i ke třetí sbírce básnířky, která osobitě rozvíjí bohatou tradici naší spirituální lyriky.
Poezie může být kdekoliv, říká se. V anekdotách, pohádkách, vyprávěnkách, hrátkách, zpovědích i modlitbách. Věci jsou humorné, když jsou pravdivé. Krystyník je pravdivý, performativní, hraje si vážně. Vypráví i lyricky zpívá.
Evropská kniha živých líčí osudy „starého světadílu“, zachycuje archetypy jeho dějin... ilustruje v epických básních osud Evropanů a Evropanek během mnoha pokolení.
Vasilios Chaleplis se ve svém básnickém debutu dostává na samou hranici světů — těch intimních, které si neseme v sobě, a těch natolik vzdálených, že je navštěvujeme jen v našich nejdivočejších představách.
Máňa se snaží přijít na to, v čem je opravdu dobrá. Všichni kolem něco umí. Eda hází žabky přes celý rybník, Vilda má čich jak ohař, Ája s Ninou trousí básničky jak drobky z rohlíku, Mates umí báječně odpočívat. Co je ale Mánina superschopnost?
Druhý svazek rozsáhlého sebraného díla nejprokletějšího českého básníka naší doby Karla Šebka. Tento závěrečný svazek obsahuje kompletní ediční poznámku, doslovy a obrazovou a fotografickou přílohu.
