Olívie už není to ostýchavé děvče z dětského domova, které se neumělo ubránit zlu. Stala se z ní odvážná žena, která si naplno užívá života. Nyní má novou identitu, se kterou získala rodinu i přátele, kteří jí dávají pocit, že někam patří.
Za tuhle knihu by měl jít autor do pekla, tedy kdyby nějaké
peklo existovalo a jemu by se chtělo někam jít – to by o románu Filipa Zawady asi napsal jeho hrdina - malý chlapec ze si-
rotčince, vedeného jeptiškami.
Sebastian se po politickém skandálu vrací z Benátek zpět do Francie a vystupuje po pádu císařství ze státních služeb. Ani po narození syna mu však není dovoleno užívat si štěstí a klidného rodinného života.
Kdysi nerozlučný čtyřlístek – tři ženy a jeden muž – se znovu setkávají ve vesnici, kde společně trávili rané mládí. Na prahu čtyřicítky vidí řešení svých životních karambolů v penězích bohaté příbuzné.
Václav Franc píše vtipně o zubařích, sestřičkách, dentistech, medicích, profesorech, a hlavně a zejména o pacientech. Píše s dokonalou znalostí prostředí a s dokonalou znalostí lidí.
Nico di Angelo jako Hádův syn zažil víc hrůz než kdokoli jiný. Ale i jeho dny prosvětlil paprsek slunce v podobě milovaného Willa Solace, Apollónova syna.