Francouzský historik dokázal jako jeden z prvních aplikovat metodické postupy školy Annales na moderní společnost 18. a 19. století. Jeho prozatím nejuznávanější práce je věnována zdánlivě odtažitému tématu – dějinám pachů.
Druhý díl čtvrtého svazku osmnáctidílných Velkých dějin zemí Koruny české, který mapuje období 1310-1402. Je věnován především kulturním dějinám tohoto období.
Publikace vyvrací řadu mýtů vážících se k různým aspektům poválečného vývoje v Československu, především pak ten, že vyhnání německé menšiny bylo důsledkem rozhodnutí velmocí, kterému se naše vláda jen "podřídila".
Předmětem knihy je klíčové období, v němž skončil emancipační proces formování novodobého českého národa, který po skončení 1. světové války získal i politickou samostatnost