Znáte vibrační poezii pavouků, sakrální architekturu vombatů nebo pomíjivé aforismy chobotnic? Vítejte v oboru „terolingvistika“, v zásadní vědecké disciplíně třetího tisíciletí, která zkoumá příběhy psané a vyprávěné zvířaty.
Slovo „podpovídka“ poprvé užil spisovatel Karel Čapek k označení velmi krátké povídky, obsahující pouze pointu. Přesně taková je i kopa četnických podpovídek, časově zasazených do doby Čapkových Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy.
Finále tetralogie o vandrovní apatykářce nás zavede do Benátek a posléze i do Svaté země, která je v pol. 18. století součástí Osmanské říše a vládne jí turecký sultán.
„Roba je enem na robotu,“ zní poučení, které předávají ženy na Hlučínsku z generaci na generaci. Těžký život, do kterého zasáhne i válka, poutavě popisuje autorka, která tento kraj dobře zná.
Soubor vzájemně propojených příběhů starého pána Šóheie Higašiho, bývalého ředitele školy,
postiženého Alzheimerovou chorobou. Postupná proměna dopadá na jeho manželku, tři dospělé
dcery a vnoučata, kteří se pokoušejí vyrovnat s jeho stavem.
Jo má náročnou práci a s manželem vychovávají dospívající dceru, se kterou to začíná být čím dál složitější. Zrovna když se ocitne ve fázi, kdy se na ni starosti valí a má pocit, že horší to být nemůže, její nejlepší kamarádka Ginny zemře.