V polovině devatenáctého století svět postihla katastrofa. Některé části zemského povrchu byly vymazány, hladiny oceánů se zvedly. Zanikly celé státy, jiné vznikly. Jedním z nich bylo Česko-slovenské království.
Je těžké být bohem představuje jeden z nejznámějších a nejpůsobivějších románů rusky psané fantastiky, srovnatelný snad pouze s Piknikem u cesty od stejných autorů.
Na obloze nade všemi městy planety se náhle objevily vesmírné lodě. V nich k nám dorazila intelektuálně, technologicky i vojensky nadřazená mimozemská rasa známá jako Suveréni.
Píše se rok 1900. Anglie padla. Londýn je průmyslovým centrem Francouzské republiky. Joe stojí
na nádraží, na sobě má kvalitní plášť s podšívkou ze skotské kostky a nepamatuje si nic. Vůbec
nic...
Mirzova vize se vyplní 21. června 2034. Svět se náhle propadne do minulosti. Do dalekého pravěku. Lidé zhýčkaní moderními technologiemi jsou vrženi do světa tvorů, které doposud vídali jen v muzeu či na stránkách encyklopedií. Boj o přežití začíná.
Oberon je borec. Oberon je nejlepší. Oberon je mistr všeho, co dělá. Oberon je… pes. Ale to už všichni fanoušci a fanynky železného druida Atticuse dobře vědí.
Před milionem let vymazala erupce hvězdy Delty Pavonis civilizaci ptakoještěrů z mapy Galaxie. Jejich planetu kolonizují ve 26. století lidé, kteří díky relativistickým motorům Spojených úspěšně pronikají do vesmíru.
Kolo času se otáčí a věky přicházejí a odcházejí, zanechávajíce za sebou vzpomínky, jež se mění v pověsti. Pověsti blednou v mýty a dokonce i mýty jsou dávno zapomenuty, když se věk, jež se zrodil, vrátí.