Celobarevná publikace, plná historických fotografií, pohlednic, plánků drážních staveb a dalších dokumentů z konce 19. a první poloviny 20. století, je věnovaná nostalgické dráze vinoucí se podél řeky Sázavy.
Autor zpracovává zrození legendárního motivu posledního císaře jako apokalyptické figury spojované s koncem světa a druhým příchodem Krista a Posledním soudem.
Kdo a proč budoval megalitické stavby? Žil skutečně král Artuš? Jaké tajemství skrývá Rosslynská kaple? Žije ve skotských jezerech dávno vyhynulý tvor? A kým byl ve skutečnosti William Wallace?
V knize se autor věnuje etnickým čistkám a vyhnáním v Evropě ve 20. století. Stranou přitom ponechává problematiku holocaustu, která podle jeho názoru představuje zcela specifický a svébytný způsob rasově zdůvodňovaných čistek.
Monografie se zabývá dějinami cen za vodu (tedy vodného a stočného, ale i dalších poplatků) i za odklízení odpadní vody (resp. fekálií) v Praze od nejstarších dob až do současnosti.
Reitinger zvolil metodu analytických sond do Vratislavovy domácí a zahraniční politiky, s důrazem na jeho panovnickou moc. V mnoha ohledech je jeho kniha velmi objevná, protože novou optikou nahlíží dobu druhé poloviny 11. století.
Druhý svazek projektu Dějiny města Plzně, který je zaměřen především na 19. století, je opět kolektivní monografií, na níž se podílelo 19 autorů tentokrát zejména z plzeňských paměťových institucí.
Autor prostřednictvím nejrůznějších typů pramenů (severské ságy, autobiografie, portréty) zpochybňuje starší představy, podle nichž se individualita rodí až s nástupem renesance a humanistického myšlení.
Josefa Náprstková patří k osobnostem české historie, kterým dosud nebyla věnována zasloužená pozornost. Předložená monografie vychází ze všech typů pramenů uložených převážně v Náprstkově muzeu - rukopisů, tisků, obrazových fondů, ...
Publikace nejprve líčí složitou národnostní situaci v českém pohraničí danou odvěkým komplikovaným soužitím dvou etnik (českého a německého), poté se věnuje válečné situaci v závěru války na území předválečného Československa.
Když opouštěly v lednu roku 1826 španělské oddíly svoji poslední pevnost na americkém kontinentě, zůstaly Španělsku na západní hemisféře dvě kolonie – Kuba a Portoriko. Důležitější byla Kuba, jíž Madrid také věnoval větší pozornost.
O existenci útržkovitých deníkových záznamů, přibližujících nejbolestivější setkání Václava Havla s represivními složkami komunistické moci, neměl dlouho nikdo ponětí. Sám Václav Havel se o nich nikde nezmiňoval.
Monografie Bílá místa ve výzkumu holokaustu je výsledkem desetileté přednáškové činnosti Spolku akademiků Židů a jeho tříleté spolupráce s Fakultou humanitních studií UK.
Druhý díl, zahrnující léta 1939-2007, je věnován období druhé světové války, pozdnímu stalinismu, rozvoje Sovětského svazu jako světové velmoci až gorbačovské perejstrojky, následného rozpadu SSSR a vzniku nového Ruska.
Domažlice bylo prvním ryze českým městem osvobozeným americkou armádou – její slavnou 2. pěší divizí, mající ve znaku na rukávové nášivce indiánskou hlavu. Mimo-řádně zajímavé vzpomínky z kroniky jednoho z domažlických rodáků.
V monografii Mezi Východem a Západem autorka zkoumá krátké, avšak politicky i společensky významné období mezi koncem druhé světové války a převzetím moci komunisty v únoru 1948.
