Jak se dnes studuje je asi nejpřístupnější text neapolského filosofa Giambattisty Vica (1668–1744). Vico zde přehledně srovnává moderní přístup ke studiu s antickým vzděláváním na příkladech různých disciplín.
Kniha o životě „nožíře-filozofa“ Jana Kalence i jeho názorových souputníků patří do kategorie nemnoha česky psaných studií věnovaných dějinám antitrinitářství (unitářství) na našem území a je důležitým příspěvkem k dějinám víry v jednoho Boha.
Na formování pojetí mesiáše a vykoupení v judaismu se podle G. Scholema (1897–1982) podílely zejména restorativní a utopické proudy, které dále přetvářely staré dědictví apokalyptiky.
Zkoumání lidského mozku přineslo řadu poznatků o funkci jeho center, ale nepřineslo odpověď na otázku co je to vědomí, nevědomí, co v nás vlastně myslí a kde jsou uloženy naše vzpomínky.
Monografie je první původní českou prací, která se v takové hloubce a takovém rozsahu zabývá jednou z nejvýraznějších postav raného křesťanství Pavlem z Tarsu.
Autor zpracovává zrození legendárního motivu posledního císaře jako apokalyptické figury spojované s koncem světa a druhým příchodem Krista a Posledním soudem.
